ranní autobus

Autobus rána
v aleji víří opadané květy
pach nafty
mísí se s vůní rozkvetlých jabloní

na klíně mladé maminky
se vrtí malý hoch
Maminko
proč stromy mají bílé slzy
snaží se překřičet hluk otázkou
žena s tajemným úsměvem madony
do vlásků dítěte tiskne své rty
neslyším odpověď
jen sleduji
jak dítě pohlédne matce do očí
a ona s láskyplným úsměvem
škádlivě přikyvuje hlavou
udivenému dítěti

než na zastávce vystoupím
chlapec zaraženě mlčí
. . . snad přemýšlí
jaké že to je tajemství
ukryté v opadaných květech . . .