Pouhá myšlenka na tebe mne bolí,
na všechny tvé sliby,
pocity, když člověka nemoc skolí,
proměnily se na chyby.
Mnoho slz již teklo proudem kvůli tvým očím,
mnoho bolesti a hlavně v srdci žal,
v myšlenkách už se pomalu loučím,
nechápu, že dřív neprokoukla jsem,
že ve všem jsi mi lhal.
Těžko, přetěžko nabírá se důvěra ztracená,
z tebe a z celého světa jsem zmatená.
Nemohu věřit ti ani slovo, prostě to nejde,
co z očí sejde, sejde snad i z mysli,
poblouznil si mne celou,
selhaly varovné smysly.
Jako každnou noc, tak i tu dnešní,
usínám sama v posteli bez sladkých třešní.
Stejně bolavé bude i zítřejší ráno,
nezbyde nic jiného než se s tím smířit,
hold nebylo nám přáno,
už nebudeš lži své dál šířit.
Každá zkušenost, byť i ta špatná
člověka posílí na duši,
tak nasaď svůj úsměv, který ti tak sluší
a nenech na sobě nic znát,
ten kdo ti lhal a neměl tě rád,
nestojí za slzy, to každý měl by vědět a na to dbát!
dobře ho znám:
ten pocit beznaděje
když někdo, komu jsi tak věřil,
do tváře se ti nelítostně směje -
to zraňuje a pravdě nedá šanci
můžeš mi ale věřit:
lháři jsou jen psanci
a dřív či později
ve vlastní lži se utopí -
tak nech je plavat k jejich svědomí…
17.05.2008 12:28:00 | Early Riser