Na křídlech motýlích
zbytky ze snů mých
mizí..
Jsi mi cizí, vzdálený, v bouři,
myšlenkách zmatených..
Prvních, ne posledních..
Odpusť mi, za všechna slova, činy..
Myslíš,
že života mého byly to viny..
Má lásko, na začátku duhy,
na výsluní dnů...
Třesu se,
co když poznáš,
že strach mám..
Co udělám,
tvář do dlaní dám,
tím se neschovám,
nevyhnu se realitě..
Jsem jak malé dítě..
Nedám se,
však lehce poddám se
mým touhám a snům..
Už odeznělo těm lízátků dnům..
Na křídlech motýlích
mysl se vznáší,
již vchází svítání,
den hvězdy zháší.
Hlavu svou do dlaní
ukryju snad,
skryju, čím srdce sní
a co mám rád...
03.08.2008 00:38:00 | Kozoroh 1
Člověk musí mít sny, mnohdy jen sny drží člověka při životě. Některé, pokud odezní, nahradí jiné a v Tvém věku jich můžeš očekávat ještě mnoho. Držím Ti pěsti, ať se Ti jich mnoho splní, neb jak zpívá pan Karel G., "Každý má svůj sen".
23.05.2008 10:20:00 | zzlatý
To znám, mimochodem - hezky napsaný, ale musí se nad tím na můj vkus moc přemýšlet
21.05.2008 11:39:00 | jaňa