Pomine den víc jak který znáš,
zelený měsíc,
neví si rady
a nechápe postoj nás dvou.
Neznám ty slova,
jak se jen ptáš,
kdo ví jestli zůstaneš se mnou.
Duhová vločka padá v jeseni hloub,
má slova nenápadná laických chloub.
Oslnivým tonem vážeš mou tůň,
probouzí se v jasném světle lun.
Starým listem papíru,
převrácím poslední stránku
a jak v Růženčině spánku,
čekám na tebe.
zajímavé...víš..já sama nejsem bůhvíjaký talent...ale mě se to líbilo...
18.07.2008 11:15:00 | Lady Carmila
neni to spatne,ale mozna moc tlacis na pilu, nemyslim si, ze by si nemela talent, jen to tak nehrot :)
02.06.2008 22:49:00 | saddova