Na rtech mám..
Dík..
A v srdci malý..
Hřích..
V dlaních se skrývá..
Něžné teplo..
Co ze Tvých dlaní..
Do mých steklo..
Tak jako láva..
Od vrcholků dolů..
Tak jako déšť..
Co smáčí listy stromů..
.
.
Srdce mi buší..
Zběsilou melodií..
Že chtělo by křídla..
A nejen motýlí..
Že chtělo by proletět..
Jako šíp..
V krajině lásky..
Zakotvit..
Že chtělo by..
Kapku po kapce..
Vychtnávat si..
Tak sladce..
Bušení..
Tvého..
Srdce..
..vychutnávej-život nám vymezil nějakou část žití zde,
tak ať ji nepromarníš..
29.05.2008 18:39:00 | igniss
...udělat ze dvou buchotů srdce jedno bouchání , o to se už moc lidí pokoušelo a nebo sladit svůj dech s tím druhým dechem ...Vlastně je to moc dobrá básenka a mám s ní pocit , že je dost citová .
Musela jsi to prožít , aby vzniklo to co vzniklo .
Prožitek vlastní , vždy dává vzniknout velmi citovým básním a ty pak to z té celé básně vyciťuješ .
Přeji hezký den Jirka
29.05.2008 07:34:00 | kavec