Mozaika

Anotace: Je to taková skládanka pocitů, slova co se na jazyku sešly a chtěly prostě ven :-)

Život poskládaný do lásky,
svázán snad raději provázky, ať drží.
Slova pohozená do větru,
Tvá vůně zabalená do svetru, smysly mlží.
To jsou mé malé devizy,
od Tebe čekám provizi, z vlastních citů.
Jsem malou vílou hezkých chvil,
jsi křížem, co tu odjakživa byl, plný mýtů.
Až ze spousty barevných korálků,
navléknu noční nebe a taky Polárku, jen pro Tebe,
tak ucítím možná, že už není cesty zpět,
že Tvé vrásky znám už nazpaměť, že samota zebe.
A tak zabalím se do Tvého náručí,
posečkám, co srdce mi poručí a půjdu za světlem…