Anotace: Když topíš se ve vlastním žalu a už pro jedno kvítí nevnímáš krásu kolem sebe... Tak to někdy bývá - s láskou...
***
Noc kreslí v okně
suchým pastelem
naději, co zmokne
vypršená pod stolem.
Noc kreslí květy,
jež uschnou poté, co se napijí
Tvého konce věty:
"...; stop falešných idejí!"
Pravda zná dávno Tvou skrýš,
ale svým bolem si ji
vždy jen zastíníš.
Zdáš se chvíli životem unaven.
Neslyšíš. Nevnímáš. Nechceš!
A venku už tančí nový den...
no jsem zas tady setmělo se a já se zas procházím tvou uličkou míjím ty krasné domy s popsanou omítkou od vzkazů lásce, a těm, co vědí pro koho jsou. poslouchám stromy když ti v nich vítr utíká s tvými verši. snažím se moc nedupat nikoho nebudit, neplašit ty plaché kočky co vrní tvý verše, tak se tak procházím a nebojím se že se ztratím , ikdyž to tu neznám. jinak ti zas na jeden z těch domů píšu krásná básnička. 100%
06.10.2005 19:41:00 | kulishak