Deset

Deset kroků od tvých dveří,
vejít se bojím.
Deset kroků od tvých dveří,
mlčím a stojím.

Deset prstů…po nich dlaň,
zlehka bloudí po tvé kůži.
Zápěstí trhá trn, který patříval růži.
Kdo přijde a řekne vstaň?

Ty víš, že nikdo.
A z tvé krásy zbyly jen dva černé potoky
slz smíšených s řasenkou
na mrazivé bílé pustině tvých tváří.

A deset prstů
co už se nepropletou.