Občas mě sere, co mozek radí,
já to navrhl a přesto mi to vadí,
jsem zklamán, naštván a pláču k tomu,
můj vztek a řev má sílu hromu.
Navrhl jsem že uvidíme se za týden až,
a ty touho marnivá, teď mi ukaž,
proč dopustil jsem aby mí mínění vládlo,
já rozumný byl a teď trápení nemám málo.
Zklamání nejvyššího stupně teď cítím,
a to všechno za to, že míním,
míním že tak by to lepší bylo,
teď už jen aby i srdce to pochopilo.
Miluji tě a doufám že zavoláš,
zavoláš a slova má zvážíš,
závoláš a slova moje z haníš,
zavoláš a slova, která sem řek, donutíš mě odvolat.
jak moc bych Ti přála, aby zavolala.. Aspoň by bylo o jednu "šťastnější" (jenom nedokážu říct šťastnou.. na tomto světě to asi nejde..) duši víc.. :) přeji mnoho štěstí..
12.08.2008 22:03:00 | Emily Winnacott
zajímavé...má to něco do sebe...občas se ptám sama sebe, zda-li mám mozek :))
02.08.2008 22:55:00 | padající do neznáma