Potkal jsem ji
jedno odpoledne
zapadajícího slunce
jak dupala po tulipánech
když mě uviděla přestala
poslala mě do háje
a dupala ještě víc
říkám:
"má to své kouzlo
taky bych se to rád naučil"
odpověděla že
naučit se to nedá
že s tím se musím narodit
začala znovu
skákat
a já pozoroval
ty nádherný nohy
jak dupou po tulipánech
když dohopsala únavou
padla na záda
na všechny ty pošlapaný
květiny
dýchala kostičky
horkého vzduchu
prsa se jí nafukovaly
jako heliový balónky
a říká mi
" hele, líbím se ti ?
víš, někdy mám chuť dělat to s každým"
"já taky"
odpověděl jsem
a
koukal na ty její vytočený
řasy
a kousavý oči
jak mi chtěly říct
že už dnes zašlápla brouka
vytrhala pár muších
křidýlek
a zadupala do země
kolem
sto padesáti šesti
tulipánů
Ale byla poslední...
.
Hezký, ale potkat ji já, tak bych si to s ní asi vyřídila jinak...Za ty mrtvý brouky.
17.09.2008 10:48:00 | Isobel
Favi, má to hodně do sebe, je to originální, na mne možno trošku ulítlí, ale líbí se mi to, pač to má svoju myšlenku. ST!
17.07.2008 19:35:00 | NikitaNikaT.
a já se přidám psycho a vezmu si k tomu boty s jehlovýma podpatkama ;)
16.06.2008 18:19:00 | prostějanek
Zrozená pro ničení tulipánů? Podle květomluvy darovanej tulipán jakoby říká, že krása té dotyčné nemá vnitřní hodnotu. Tak se té dotyčné ani vůbec nedivím...
15.06.2008 22:25:00 | W.O.K.O.
všechno OK až na ty poničený květiny...to nemůžu omluvit, nemohly za nic :-(
15.06.2008 19:46:00 | Verena
koho jako?
žvýkám tu nikotinový žvýkačky a mám pocit, že všechno na světě se neustále opakuje...
15.06.2008 14:15:00 | Favi