Odloučení

Až budu dnes večer samotná uléhat,
zavřu své oči a budu si lhát.
Budu si snít, že zas ležíš vedle mne,
přivolám pod víčka tvé oči tajemné.
Vzpomínky roztančím jako film před sebou,
tvou košili obejmu, pak ruce nezebou.
Přivoním k límečku, vezmu ji na sebe,
jak jenom přečkám ty dva týdny bez tebe.
Zhasnu a vyvolám z paměti všechny tvé dotyky,
všechny tvé úsměvy, objetí...polibky.
Vzpomenu kolikrát země se zachvěla,
když´s mě měl v náručí, když jsem se vznášela.
Rukama bloudím si v tvých stopách po těle,
cítím tvé - divoké, horké i zněžnělé.
Slyším tvé výkřiky, vzdechy i šeptání,
krev stoupá do hlavy, buší mi ve skráních.
I když jsi daleko, můj sen se naplnil,
objímám polštář......už abys tu zase byl!