Sirka bez plamene
Sirka bez plamene
Zhaslá jsem.
Vyhořelá sirka bez plamene.
Zhasla jsem.
Shořela na popel,
chuť do života.
Pohledy...
Na kalendář.
Na hodinky.
Na displej.
Do mailu.
Stále jsem na něco čekala.
na zázrak
na báječný sen,který se nesplní
na pravou lásku...?
Ale pak ...
Tvář smutného muže.
My došli jinam.
Někam, kde si nechtěl nikdy být.
Byl si zděšený sám sebou.
Pořád Tě vidím.
Ach...
Možná pár vteřin jak století dlouhých.
I teď, stále, když zavřu oči.
Pořád tě vidím.
Škoda, že ze všech obrazů,
zůstal mi tenhle.
Zhasla jsem.
A v noci ?
Říkal jsi, že mám zvláštní světlo...
Už nemám.
Zhaslo.
Odjelo Tvou noční tramvají.
Tehdy.
Když jsem zmáčkla vypínač...
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
smutná a krásná;
jsem jenom hloupej pes, protože pořád věřim tomu, že každou sirku může nečekaně zapálit blesk z čistýho nebe... co kdyby... tak jí rozhodně nevyhazuj
28.06.2008 11:10:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Ouch...říká se, že je lepší vyhořet než vyhasnout, ale to je o něčem jiném. Promiň.
Já nevím co mám říct, snad...to bude zase dobrý? Určitě, říkám to vždycky ;-)
21.06.2008 22:06:00 | Chancer
Říkal si... říkal jsi - mělo by být ... :-)
Po přečtení básně se mi však chce jít
rozsvítit všechna světla a lampy
ve Tvém světě,
poslat Gabkinovy rybáře a trampy
s ohnivým květem
sušických sirek s horkými kabátky
a do Tvých očí
vložit slaďoučké oplatky... ;-)
21.06.2008 21:30:00 | Levandule
