Ztracené jsoucno

Čekám
až dozrají naše časy
a budu moci dál
jako létavice
vesmírného pláště

Nechám si kousek
krajky z podprsenky
(byla jsem ráda ženou)

Místo prstenu dudlík
pro vzpomínky
na své mateřství
(miluji děti)

V prstech stéblo z obilí,
do kterého jsi mně hodil
pro nekonečno smíchu
(miluji Tvoji lidskost)

Ve vlasech navždy zůstane
vůně magnólie
a milostné dotyky
z orgasmů podstaty
lásky
(miluji Tvoje mužství)

Čekám
až dozraje pochopení,
že mi neschází dovolená v zahraničí,
ale ruka v ruce
na cestě do lesa

Jsoucno
ztratilo tvář
v minulosti
a budoucnosti

Ale já chci dál…

skrze šedivé mlhy obav
až do Tvé dlaně

(jako dnes ráno,
které spojilo naše prsty
v perlorodku milostných světů)