Vzkaz po Měsíci

Anotace: Báseň o nevšedním prostředníkovi, jenž nosí naději pro lásku. E

Už pomalu se stmívá
A Slunce, jdoucí spát,
za obzor se skrývá.
A sny nám chtějí lhát.

Už rozsvěcí se hvězdy
a noc kolem padla.
Už zavřeli se vjezdy
a tma kolem zchladla.

Už čekám pouze na něj.
Že nepříjde se děsíc
a rozumy mě haněj.
Když tu vyjde Měsíc.

Osvětluje mraky
a tvoří matnou záři.
Stíny kreslí draky
a smůlu nosí lháři.

Já chci by předal slova,
jež, jako vzkaz v láhve,
já píšu zas a znova
a neustanu náhle.

Můj pane, té co hledám
prosím pošli tento vzkaz:
"Já snad se s tebou shledám.
Proto prosím žal svůj zmraz.

Prosím pátrej rovněž ty.
Ke štěstí vstříc vyjdeme.
Svlažíme své suché rty
až pod lunou se sejdeme.

Zatím se měj hezky
a mrak jenž tebe halí
ať nevrhá již blesky
a práci svojí sbalí."

Děkuji ti pane
za všechnu tvou přejícnost.
Naděje teď vane,
že já poznám její ctnost.

Teď jen doufám, že se díváš na Měsíc...