.
jsi kdesi za lesy,
pohráváš se mnou si
stříbrnou nití
z pavučin sebranou
tam venku za branou,
z letního kvítí
utkaná z pápěří
věří mi, nevěří
tajnostem bytí
z polibků, dotyků
strachů ze zániku,
důvěry v žití
ach, myšlenko letmá,
jak tvá vůně chutná
v našem objetí.
.