Blankytně modrá křídla

Anotace: Pro jednoho člověka...možná...

Blankytně modrá křídla

Blankytně modrá křídla
Nad hlavou zlatou svatozář
Svůj pohyb ovládat jak víla
A nebeskou mít tvář

Vzlétla bych vzhůru jako pták
Vzlétla bych vzhůru do oblak
Vzlétla bych bez těch myšlenek
Co sice nejsou vidět navenek
Uvnitř mě ale sžírají jak jed
A srdce mé se mění v led

Proč hladil jsi mě těmi slovíčky
A lichotkami nešetřil
Proč nechal si mi opět výčitky
Že jsi mi nikdy nepatřil

Hlavu svou k polštáři skláním
Těžce však na něj dopadá
Uléhám s jediným přáním
Však tisíc věcí mě napadá

Bojím se spát zas a znovu
Bojím se vídat tě ve svých snech
Bojím se ztrácet tě zas a znovu
Když tma rozplývá se v letních dnech

Naposled vzlétnu jako pták
A budu mířit do oblak
bez jakkékoliv tíže
já slétávám s té výše
v srdci volnost, v očích smích
lásko má to tys ten hřích…