Anotace: Štěstí neprohrává. To jen my lidé jej skrýváme pod omítkou bolestí...
Češu Ti z vlasů omítku,
ne, nestyď se,
pro mě jsou to
hvězdy v bílém nosítku
Hladím Ti bolest na těle,
ne, nesmutni,
že únava vyhnala
milování z postele
Promiň i mé usínání,
věř mi,
tiché lůžko, snové tělo,
není žádné lásky lhaní
Život roste nahoru i dolů,
ne, to není prohra,
to jen lidé počítají pády,
štěstí je, že jsme spolu
štěstí kvete za ohnutými zády
pokory
moc krásná básnička, hezky se mi četla a při čtení jsem se uplne zasnila :-)
29.07.2008 17:41:00 | Caracol
Dost často
(když štěstí dlouho není)
omítka bolesti
v železobeton se mění.
Potom zeď s výztuží
štěstí důkladně skryje.
Ani hrot kalený
ji neprobije...
07.07.2008 16:20:00 | Šerpík 1
Levandulce:--jako bych slyšela tvého Pavla:
Ospalé máš lásko oči
hlava se mi z tebe točí
chci tě moje milá hýčkat
hladit tvoji krásu,líbat
měj si oči zavřené
jenom mi neříkej: Né!
27.06.2008 22:23:00 | s.e.n
Úžasný! Většinou jsem ukecanej, znáš mě :-)) ...ale teď nemám slov... Dýchla na mne tebou prožitá moudrost. Dík.
27.06.2008 12:32:00 | Aťan