Až k večeru půjdu si číst

Až k večeru půjdu si číst,
o básnících jenž prokleti jsou,
tak chtěl bych spatřit tvoji škvírku,
škvírku tvých očí jenž si ve světle zakrýváš,
a ve tmě díváš se jak sen,
kde kousky písmenek po těle skrýváš,
věty ve tvých nádherných partyjích,
schováváš jako své největší tajemství,
bez kterého by jsi nebyla ty...

Až k večeru budu usínat,
myslet při tom na tebe budu,
jak po písmenkách pomalu vznikáš,
vlhneš jak nejkrásnější z růží,
s úsměvem na tváři a líbezným přáním na rtech.

Až k večeru půjdu spát,
nebudu ulehávát sám,
ale s tebou v náruči z myšlenek.