Sedm neznámých

Z kalendáře se na mě dívá
sedm neznámých
i když znám jejich jména

slunce namířilo lasery
na má hmouřidla
vzdávám se oslnění

vězeň začátku týdne

Listuji v diáři
hladových tužeb
dneska nepopsáno

vážně jsem nic nechtěl?

Nebuďte naivní
protřepávám náplň srdce
a rozepisuji se :

chtěl bych políbit svou ženu
na nejrovnější páteř co jsem kdy potkal
ve svých zatáčkách

chtěl bych před ní plést slova
bavlnou něhy
plést se pod nohy i mezi

lovit v chráněné rezervaci
dělit se s ní o kořist
být loven ...

a tak jsem psal a psal
na každý den desítky tužeb
nevyčerpatelnou náplní

Máte se na co těšit!

tichou poštou
sdělil jsem všem

následujícím neznámým