Zatím nic

Chtěla jsi báseň, Já píši ti tuhle,
o tom, jak ses usmála a vše bylo dobré,
povznesla si ve mě tu jinou lepší půlku,
jakos věřila a měla mocnou hůlku.

Teď sedím, myslím a píši ji tobě,
co asi děláš ve stejné době?
Vše, co se nachází právě teď v hrobě,
je jen nic, co přejde v noci a potmě.

Stín se plíží, slunce padá,
srdce moje stále strádá,
kdo mě nezná znovu hádá,
ptá se ona a je ráda?

Zavřít oči a vidět ten sen,
ze kterého probral mě zase další den,
všechny věci rychle si vem,
a na vlak zase spěchat dem.