Závidím větru, co vede Tě domů..
Závidím lístkům ve větvích stromů..
Závidím slunci u Tvého domu..
Smí se Tě dotýkat..
..Já nemohu..
Závidím trávě, která Tě hladí..
Závidím vůním, které Tě svádí..
Závidím vodě, co skromně, neskromně..
Hřeje Tvé tělo..
..něžně a pokoutně..
Závidím zdem, že Tě smí ukrývat..
Závidím snům, že vědí, co sníváš..
Závidím krvi, že Ti v těle proudí..
.
.
Závidím tiše.. chci býti kuše..
Aby má střela, Tebou proletěla..
..Celá..
...a já...
Nezáviděla..
...Hmmm, závidím:-D:-D:-D
07.07.2008 19:17:00 | Dyba
...není dobré moc závidět , ale na druhé straně , trocha té zdravé závisti by nemělo škodit , moc pěkná básnička Jirka
06.07.2008 17:07:00 | kavec
nacházím v tvých básních jistý styl/otisk, a navíc zjišťuju, že se mi dost líbí... čím je zřetelnější, tím lépe - a tady je zrovna zřetelný skvěle
05.07.2008 21:49:00 | drsnosrstej kokršpaněl
To je hezké, hmmm, já závidím posteli, v níž ulehá a také dece, jež ho objímá a všade se dotýká, když nahý usíná ... chjo.
04.07.2008 15:49:00 | NikitaNikaT.