Jeníček a hvězdy

Spadla mi hvězda do vlasů, stáli jsme v němém úžasu
- já a můj jeníček – pod klenbou hvězdiček.

Když světla dnů počala tonouti v tmách,
na rty dosedl třpytivý hvězdný prach.

Jeníček dotkl se mých rtů, aby prach jemně smetl
a svými polibky mi potom život vdechl.

Mléčná dráha hřála naše těla, již žádná hvězda nesvítila.
Potom i sám měsíc zavřel oči, mlhovinou běželi jsme bosí.

Střípky nejžhavějších hvězd tančily po kůži
leželi jsme na mýtině plné sladkých ostružin.

Hvězdy padaly na naše těla
………………………..a potom každá z nich tiše oněměla.