Poslední sbohem...

Anotace: Tahle básnička je už starší... Psala jsem ji asi před půl rokem...

Láska, která vhání slzy do očí,
snad už brzy tohle trápení skončí.
Snad mi jednou dojde, že už konec je,
už nezbylo nic, ani poslední naděje.
Žádný sny, nesplněný přání, ani iluze falešný,
ostatní jsou proti nářkům mým netečný.
Nikdo mě už nevnímá, nebere vážně,
brečím, přemýšlím, sním - všechno marně.
Jen nechápu ty strašně krásný slova,
když pak stejně konec je zas a znova.
Chvíli létám, vznáším se v oblacích,
chtěla bych tě poznat, slyšet tvůj smích.
Však pak náhle zase na zem padám,
z nebeských výšin, a zas každý jsme sám.
Nejspíš nám to prostě nebylo souzený,
a pak už zas zbyly mi jen pouhý sny.
Srdce zlomený mám a ty nejspíš taky,
ale jak chceš, už pokoj ti dám, žádný strachy.
Vím, že udělala jsem strašnou spoustu chyb,
přeji ti štěstí, snad beze mě bude ti líp.
Však v srdci navždy mi zůstane vzpomínka,
šance, že jednou zapomenu je hodně malinká.
Prý snad časem se všechny rány zahojí,
jenže za jak dlouho? To mi nikdo nepoví.
Čas se zastavil, teď marně o pomoc křičím,
jenže to, že žádná nepřijde už bohužel vím.
Jednou snad přijde den, kdy slzy vyschnou,
někdo mě chytne za ruku a provede tou tmou.
Co náhle rozhostila se kolem všude,
světlo už není, však kdo ví, co jednou bude.
Kdysi se mi stal zázrak, ač na ně už nevěřím,
náhle přišla ke mně láska, jak věčný stín.
Už nechtěla jsem se zamilovat a zase se to stalo,
od tý doby jen tebe v srdci mám, a jako by toho bylo málo.
Taky velkej žal, co mě dusí a pomalu, ale jistě ničí,
radši zavírám oči, když kámošky svý štěstí mi líčí.
Na tváři úsměv, ovšem v očích jen bolest a nenaplněná láska,
obavy bez konce, snad s životem uzavřená sázka.
Nedá mi to, ještě jednou ohlížím se zpátky,
a pak už utíkám pryč nejspíš zadními vrátky.
Jen ještě jedno chtěla bych říct: "Miluji Tě",
tak jako ještě nikdy nikoho, to vím jistě.
Však už je konec, dal jsi mi poslední sbohem,
se slzami v očích se dívám, jak se bortí tenhle sen…

Marky