PŘÁNÍ

Anotace: Co dodat... fakt nevím...

Dej mi svou dlaň, ať se s mojí spojí
a vytvoří pouto, které nerozdělí na širém světě nic.
Věnuj mi svůj pohled, nechť víme,
že jsme pro sebe vždy znamenali něco víc.

Věnuj mi svůj úsměv, ať vím, jak se směješ,
chci si pamatovat, jak moc Ti to tak sluší.
Dej mi kousek sebe samého, spojme naše duše
a možná i víc, kdo tuší…

Dej mi naději, že jednou bude něco jinak
a my, my budeme stále spolu, budeme se stále milovat.
Věnuj mi svůj polibek, ne tisíc – jeden jediný,
takový co jistojistě v srdci i paměti člověk musí uchovat.