Anotace: ...každý jsme anděl s jedním křídlem, abychom mohli vzlétnout, musíme se obejmout ...
Z bezbřehých nížin svého života
vzhlížím ke hvězdám ...
...lačně ruku vztáhnu
V závětří, nečitelná v davu
toužím dotknout se ...
... tam, kam nedosáhnu
Bez tebe, lásko
bez tvé pomoci ...
...křídla neroztáhnu
Však náhle vznáším se
tam vzhůru ke svým snům ...
...a křídly mocně mávnu
Tvůj horký proud mě nadnáší
do nebe ...
... kde smutku zvoní hranu
V dvojobjetí dvojmo křídel
odvane nás z falše davu
závistí a zlob osidel,
ke snům vzhůru směr je dán
V beztížném pak spolu stavu
smutečních jsme prosti hran
***
Jiří senior
12.07.2008 09:21:00 | j.c.
Co na to napsat, dílko mluví za sebe, pěkně a poutavé, zamyslela jsem se.
09.07.2008 17:03:00 | NikitaNikaT.