Anotace: O bílé růži, jenž pohladí Tvou kůži a jejíž dotek nikdy nezapomeneš...
Přivoň si k bílé růži
Jenž něžně hladí Tvou kůži
Jak doteky milenky toužící
Vše přečtu z Tvých očí zářících
Záchvěv touhy na Tvých rtech
Slast odnáší Tě na křídlech
Z černých per poskládaných
Bílou nití přivázaných
Pohlaď hebké plátky okvětní
Jenž hřálo slunce polední
Růže, Tvá milenka věčná
Dotek zahubil ji, jak rána sečná
Avšak Ty navždy máš svou bílou růži
Co něžně hladila Tvou teplou kůži
Navždy v srdci uzavřena
Ta jediná žena
Jenž stala se Ti růží
Báseň se hezky čte, tak svižně se nese. Ani výpadky rytmu nejsou bůh ví jak hrozné, ale škoda rýmu růži-kůži. V poezii už je natolik otřepaný, jako láska-páska a podobné. To je tak jediné, co bych asi vytkl, jinak celkem povedené... =)...
22.07.2008 17:50:00 | Miro Sparkus
Ach Yenn, tak krásná báseň plná něhy, plná citu.. Moc krásné musím říci, také bych chtěla cítit růži na své líci..
18.07.2008 16:35:00 | Inies