Proč nad svým hrobem sám jsem stál,
smutku řečník, němý, snivý?
Ač málem bych se rozesmál,
tak škleb jen držím zádumčivý
když vítr vehnal slova v cval
co chválit mé by měly činy,
než, havrana pak na signál,
zaduní stakáto hlíny
Tak virbl zněl pro triky příští
či při etudě na jevišti
v níž básník rozdával svůj žal
Teď odcházím, sám, bez kytice
Hvězda? Jen shaslá létavice!
Dovolte, bych vám zatleskal
ST! je za obsah, nikoliv bolístu, která se nehodnotí, to ani snad nende, však mne náš, že to nedělám, ale dnes ST! výjimečně za ta slova jistou upřímnost ... předchozí básenka mi dala docela aj sílu, takhle mi ju zasejkc vazala, pač je smutná a já také ...
16.07.2008 13:08:00 | NikitaNikaT.
a rozsvítí se moře hvězd
světlo zemi zaplaví
na té z cest
kde unavené ráno
k zemi se skloní jen
.....a pozdraví
požehnáno
11.07.2008 09:27:00 | Heda
Jsem na rozpacích-snad to nebude o tobě.
Ty rozdáváš radost a potěšení z krásných veršů o tom není pochyb.Tak jako tento posmutnělý,leč moc hezký sonet.
10.07.2008 19:38:00 | s.e.n
Zádumčivost i smutek se z Tvých veršů do mé duše přenesly, ale přesto jsou nádherné.
09.07.2008 22:30:00 | Špáďa
..všichni , kdo milují..musí objevi..
..jak ztratit sami sebe..a pak..znovu se najít..
09.07.2008 22:25:00 | isisleo