Láska tak plodí hřích...

Anotace: Sonet tak trochu po Shakespearovsku. O tom, jak věřitel věří a plátce nesplácí

Komu pak si dala srdce,
když já ti dal svou duši?
Že láska se snáší trpce
a míň ten, kdo ji dluží?
Úvěr nikdo nezaplatí
a věřitel se boří v pláči.
Však ono se to jednou vrátí,
já budu divák a vy hráči.
Já už budu ten, s kým se hřeší,
jak se tomu dítě učí,
už budu vědět, jak se to řeší,
a ty budeš tou, která za mě ručí.
Láska tak plodí hřích, že
žít sama prostě nemůže.