U prastarého buku

°°

Sešel jsem do zahrad
potřeba na chvíli uniknout
vede mě mezi záhony květin a aleje stromů
jen tak . . .
sám a bez cíle na chvíli se toulat
na nic namyslet
jen naslouchat
jak šumí ten Boží chrám
jak létá motýl a jak včela
nechat se unášet vůní posečených trav
závidět ptákům jejich samozřejmý let
pohlédnout výše do oblak
a chvíli posedět pod keřem jasmínu
v zavřených očích vyvolat vzpomínku
a usadit ji vedle sebe
podržet její ruku ve své
. . . než zase odejde . . .

Do zahrad sešel jsem
chvíli naslouchat melodii fontán
pavího křiku i šumu vánku v listoví
. . . u prastarého buku
Má postříbřený kmen
a urostlou korunu

Milá . . . vzpomínáš . . .
. . . jak seděli jsme tady spolu poprvé . . . ? . . .

°°