Naivního ducha se člověk nezbaví

Anotace: a proto mu nezbýva nic jiného,než si občas napsat i podprůměrnou básničku...

Nejsem žádný krasavec,proto volím slova,
když už na to přijde,mám chuť stím praštit,
a protože mi to se slovy nejde,měl bych to zkusit znova,
beztak ani kousek naděje nevidím,přestože neumím věštit.

Má láska k tobě se stupňuje,
jako stupínky do síně nejvyšší,
mráz mé srdce natolik spaluje,
že snad ani ta prostá slova tvá ouška neuslyší.

Přecházím z jedné strany na druhou,
ty překážky jsou hlubší než pekelné doly,
ani svou zásluhou,
nedostávám se ven z kalné vody.

Už by to konečně chtělo to vyznání,
které chystám si už nejaký čas,
husí kůži mi to do těla vhání,
zemřel bych při tobě i pro tebe,ale neřekl sem to včas..