Plná touhy
A krásy
Nového dne,
Jenž položil´s do dlaní
Mých.
Odevšad zněl smích
Jen já a tisíce úsměvů,
Jenž sladce chutnají,
Po krustičce karamelu…
Vánek zaplétá
Mé vlasy,
Okouzlen vlnkami,
Nedokáže rozfoukat
Mráčky,
Jenž kreslí
Podivuhodné křivky
Do blankytného
Rána…
Moci tak vyřknout
Krásná slova,
Jenž znít budou věčně
A nedovolí mi tě vzít.
Už nikdy,
Nikdy, nikdy.
Jak zvláštně to zní
A zvláštně chutná,
Po mandlích…
Ta možnost,
Že mohu tě ztratit,
V tichých slovech
V kapkách deště,
Rozplyneš se…
Snad vezme mi tě ráno
A já protloukat se
Budu sama,
Uplakaná…
Tak prosím zůstaň
Netoužím být sama,
Když trním
Prodírám se z rána,
Nastavuji tvář
Polibkům,
Abych pak zulíbána,
Nadepsala snář…
Jako bych v duchu slyšel tátu...: Dej pryč ty velký písmena na začátku veršů, přestaň tolik používat výraz jenž, protože ho tam máš zbytečně často, a navíc někde i špatně, a zkus zapřemýšlet, zda není možné nějakou myšlenku vyjádřit stručně, a přitom poutavě, jasně a výrazně.
A kdybych se ho zeptal co tím myslí, tak by ukázal na začátek čtvrté sloky a řekl: Nemyslíš, že by stačilo místo
Ta možnost,
Že mohu tě ztratit,
V tichých slovech
V kapkách deště,...
říct jen
Mohu Tě ztratit
v tichých slovech, v kapkách deště..
No a co já? To je fuk, ale co TY??
21.11.2005 22:27:00 | MATT
jen tak si plyne pár řádků... hřeje..
jen tak pár slůvek popořádku
ke konci spěje..
jen tak
ne..
a to je to čím se lišíme od zbytku fauny - emoce
ps: a nevhodných kometářů nedbej.. viz řádka výše .))
19.10.2005 19:26:00 | Bean