Osud

Bard nemůže lásku brát,
smí ji pouze jiným přát.
To je jeho prokletí,
je z jiného století.
A tak hladí verši, slovy
panny, dámy, ženy, vdovy,
odměnou je, když na tváři
žen a dívek úsměv září.
O tom si pak nechá zdát,
když jde večer zas sám spát.