temnota noci mě zahalila
do samoty
smutkem mě odsoudila
do tesknoty
já se přiznávám
tobě se vyznávám
/mého hradu panovníku/
as chybovala jsem
asi jsem blázen
/neoblomný kouzelníku/
jen blázni prý věří
a já ti věřím
a stavím svůj skanzen
který bude vězením mým
tam se zavřu
sama se smutkem
tam umřu
v návalu žalu prudkém
stavím si svůj hrad
jež bude hrobem mým
vrazils mi dýku do zad
asi za to, že sním
/a tobě věřím/
.................umírám
a stále ti věřím......
má myšlenka poslední
bude jen na tebe
a až se ráno rozední
otevře se mi nebe
/a já tam odletím
se smutkem mým/
Copyright © 2008,Caracol
Jsem okouzlená... I když je to smutné, je to krásné a vím, jaké pocity v tom jsou.
22.07.2008 23:53:00 | Ariella13
Neumírej. To je nezdravé... :o( Krásné smutné verše, ale těším se, až napíšeš něco veselejšího.
22.07.2008 21:45:00 | Nahá
Smuténková upřímná básenka ... nevím, co přesně napsat, mám tak trochu smíšené pocity.
22.07.2008 20:30:00 | NikitaNikaT.
tohle už se mi tolik nelibi, prijde mi dost zmatena, i v tech rymech..nevim, nejak sem se v tom ztratila...
22.07.2008 10:08:00 | saddova