Pan Amor si už zase zahrává...

Tvůj hlas
Jindy tak mužný a neoblomný,
Zdrsnělý krutým sebeovládáním
Si dnes řekl dost
A tak se k mému ušnímu bubínku
Dostala něžná zvuková vlna
/Nezlobíš se, miláčku můj?/
Na mé tváři se střídaly emoce
/Slunce a déšť v dubnu/
Pak vykoukla duha
V podobě úsměvu
Ledy roztály
A já
Navzdory všem svým přesvědčením
Odpověděla
/Jasně že ne…/
Ale jakto??
Vždyť já se přece zlobím!
Měla jsem chuť tě zahrnout tisíci výčitkami
Přesto ti teď věnuji polibek na ústa
A konečně se dovtípím
Proč dnes nepoznávám sama sebe.
Totiž….
-pan Amor si zase zahrává……