Poslední? Asi ne...

Anotace: Tak jako prokletým básníkům, i mě pomohl při této básničce alkohol, ale přesně vím co píšu, city totiž opít nejdou... BOHUŽEL...

Ty už mě nemiluješ,
ani svých činů nelituješ,
abys věděl já dvakrát lituji,
protože já Tě stále miluji.

Neberu zřetel na to žes mi nevěřil,
nevnímám že svět se mi zešeřil,
nechápu jenom tvoje důvody,
proč obviňoval jsi mě z nevěry.

Já vždycky jenom tvoje byla,
nikdy se jinou touhou neprovinila,
ale ty jsi to nechápal,
tolik zla jsi tím napáchal.

Nikdy by mě ani nenapadlo,
dělat věci ze kterých by Ti srdce zchřadlo,
celou dobu jsem byla jenom tvoje,
přála jsem si aby nic nezničilo sny moje.

Nakonec se to ale stalo,
ty pil jsi a mě stačilo tenkrát málo,
nevěděla jsem že mě zase nařkneš,
ani myšlenkou mě nenapadlo že už mě nemiluješ.

Nic se tenkrát nestalo,
stejně jako nikdy předtím,
to jen tebe napadlo,
že bez sexu nevydržím…

S ním jsem nebyla ani ve snech,
jen s tebou vydávala jsem ten vzdech,
ten z kterého láska čiší,
nikdy bych nebyla bez lásky ničí!!!

Nikdy jsi to nechápal,
nikdy jsi nepochopil,
že můj život v tvém pobýval,
a ty jsi pro mě jediný byl.

Já vždycky jsem Ti věřila,
teď také veřím,
že ač jediná v tvém životě jsem byla,
už se tam z tvé vůle nevrátím.

Stačí mi jediné tvoje slovo,
už mě neuvidíš,
bude to bolet jak rozžhavené olovo,
ale už znova neublížíš.

Omlouvám se za své činy,
vím že jsem nebyla vysněná,
teď vidím všechny svoje viny,
přála jsem si jen být tvá jediná.