Lovinkos a Navros

Když znáš někoho mnoho let,
A pak zjistíš, že ses pěkně splet,
Můžeš jenom skousnout ret,
A zkusit vyřešit to hned.

Co sem zjistil z posledních to dní,
Jak lidská duše mění se a dlí,
Jak každý jiný je a zdá se být,
Jak může pro někoho žít.

Strávit času moc to jest něco přec,
Za tohle nezaslouží si ba ani klec,
Vše, co udělal a řek byl pouhý kec,
A způsobil jasný konec.

Já díval jsem se špatně,
však teď už dobře vím,
ať sem vzhůru nebo spím,
O sobě, o ní, o něm s ní jenom sním.

Kdybych tenkrát rozhodl se jinak,
Vše bylo by teď asi tak,
Jak by to mělo býti,
Než lži, slova a podrazy,
Za to bych mu srazil vazy.

Je to skutečnos,
Nebo jsme byli napsáni pro bláznivou komedii?
Pro koho? To vím moc dobře. Hází na nás všechno asi ho to baví.