Petře

Když uvidím Tvoje oči,
srdce náhle povyskočí,
začne bušit jako zvon.

Zrcadlí se celé nebe
a v tom nebi vidím sebe
a já šeptám já jsem On.

Dáš mi hlavu na rameno,
pokusíš se zapomenout,
na všechno, co odvál čas.

Pofoukám Ti bolístku,
louku plnou čtyřlístků,
budem hledat v nás.

Tvoji ruku sevřu v dlani
a pak v pevném odhodlání
půjdem oba štěstí vstříc.

Čeho srdce mé je plné,
ač to není pohodlné,
nedokážu vůbec říct.