Propast

Bolí mě srdce, netuším proč,
visím nad propastí, Ty křičíš "skoč".
Točí se hlava, bolí mě duše,
lásko já skočím...jednoduše.

Šeptáš mi dechem svým medovým,
já držím se okraje, propast mě láká.
Co cítí srdce Tvé, to se už nedovím,
nad lesem a lukami se rychle smráká.

Havrani křičí nám hlasitě nad hlavami,
konec můj tuší, je cítit z dálky.
Srdce mám po okraj naplněné obavami,
poraženě odcházím ze společné války.

Držím se ze svých posledních sil,
řekni mi milý, kde chyba se stala.
Jen pár chvil hezkých se mnou jsi byl,
ale noc včerejší mi Tě navždy vzala.

Snažím se nespadnout, chci zase k Tobě,
šlapeš mi na prsty odřené na kost.
Možná jsme se potkali ve špatné době,
z padání mého budeš mít radost.

Krev stéká po zápěstí, už nemůžu dál,
křičíš ať pustím se, ať už jsem pryč.
Zaslechla jsem jenom, jak ses zasmál,
když padala jsem do hlubin, fakt velký kýč...