Korálky okamžiků

Korálky
šťastných okamžiků
přetavené
na okovy smutku

proč námi...

Kde je ten jemný šperk
co zdobil dívčí kůži
proč léty zešedl jeho lesk
a on najednou tíží

vahou vlastních chyb a omylů
množstvím slepé lásky...

V očích už
neodrážejí se hvězdy
ani třpyt korálků jedinečností
to lesknou se slzy smutku
co dopadají do prachu lhostejnosti
citu dvou lidských duší...

Mám kamínky představ a snů
schované po kapsách
a jednou do nich možná sáhnu

sesypuje je do dlaně

pak ji otevřu

ať spatří zase světlo
a možná i pohled Tvých očí...
.
.

Snad stihnu to dřív
než propadnou stehy
jež povolil čas...