...se zatajeným dechem

Anotace: ...věnováno člověku

...se zatajeným dechem
sledujeme zatmění Slunce
je to jak prstýnek z bílého zlata
s třpytivým kamínkem na vrcholu
na černém sametu
položený
příroda je nejšikovnější klenotník...

je to pořád stejné
za tisíc let...
jako v pravěku.

.........

...se zatajeným dechem
sledujeme čínského dělníka
který šest let v Pekingu
pomáhá stavět olympijské zázraky
a pět minut před tím
než vybouchnou ohňostroje zahájení
musí jeho odřené nohavice
zpocené ruce a bezzubý úsměv
pryč z města
aby byl dojem dokonalý

je to pořád stejné
za tisíc let...
jako v pravěku.

.........

...se zatajeným dechem
se milujeme
co nemůžeme změnit
tak změnit nemůžeme

někde v nás
doutnají ohníčky
lásky a nenávisti
a vlají prapory
radostí a hněvů

vstáváme padáme
a je tolik
obyčejných
důležitých
rán
kdy radostí
koukneš nahoru
na slunce

je tolik obyčejných
důležitých
příběhů
našich životů

držím ti palce
čínský dělníku
a vám taky....

i když to bude možná stejný
...za tisíc let
...jako v pravěku...