Když slunce zajde za horizont,
přichází noc a stín mě pohltí,
zase splín na mě přichází
a těžký vzduch, co málem mě rozdrtí…
Proč zrovna v noci,
přichází vždy stejné myšlenky?
Na to jak jsem sama,
tak jako právě odkopnuté milenky?
Každou noc ta stejná křeč,
která otřásá mým snem.
Sebrala mi i mou řeč,
přemýšlím jen o tom zlém…
Jednoho dne se objevíš,
já vím že jednou přijdeš.
A z té tmy mě vyvedeš,
i to světlo ve mě najdeš…
Verše trochu těžkopádné, ten stesk a zároveň i naděje tam ale jsou, takže třeba za čas tu básničku třeba oprášíš a předěláš. Hlavně to chce psát a psát.
06.08.2008 10:38:00 | J.Švihovský