Anotace: Člověk není natolik mocný aby mohl ovládat svoje city. A nejraději se zamilovává tam, kde není žádná odezva... Báseň zmatená jako já sama.
A teď
když už jsi pryč,
tuším mezi námi zeď.
Dveře, ke kterým nemám
klíč.
Příliš jsme to uspěchali.
Cítím tvůj stín
- zase nám došla řeč -
Nevím kam jsme utíkali,
prostě nevím.
Měl jsi být obětí
a to se nepovedlo.
Ty vážně nemáš ponětí,
že tvůj dotyk učinil mne samotnou
obětí.
Když zase dochází nám řeč
vím, že tě vůbec neznám.
A vím že ty víš,
že neznáš mě,
že i když budem blíž,
budem stále
v tmě.
...Netušíš.
Díky za komentář....tato je stejně laděná, jako ta moje ;) Máš zajímavé obraty, určitě piš víc!
28.10.2008 10:26:00 | bajli33
Zeď je pevná... myslím, že za život to pozná každý. Protože zamilovat se z obou stran se povede málokomu.
Mimochodem, já byla pořádně nemocná jen jednou, jinak normálně chodím s kašlem na tělocvik, lížu zmrzlinu a uzdravím se. Bez prášků. Ale kupovat štěstí v lékárně - tím jsem myslela, že lidé polykají antidepresiva. Já nevyčítám, já lituji.
04.08.2008 15:52:00 | mašinka
chvilemi jsem myslela, ze je to volny vers, pak zas vazany, mas pravdu, je to dost zmatene.
04.08.2008 09:01:00 | saddova
...vanillo,běžný problém všech zamilovaných,
a to je dobře,to zvládneš :-)
04.08.2008 00:34:00 | WAYWARD