Na rybníce

Na rybníce

Zas tenčí se led na rybníce,
tam, kde díváme se na ryby,
to výdechy a horké plíce
chodí si zde pro chyby.

Proč nezůstanem radši tiše,
ať horké slzy nekapou,
proč naznačujem – možná příště,
když větry nás pryč odvanou?

Až prolomí se lásky stěna,
uvidíme zástup vzduchu,
povím si jen ve svém duchu:
,,Mizí láska, mizí žena“.

Dřív jsme rybník milovali,
držel jistě, napořád,
to tolikrát jsme bojovali
za zimu a krásný řád.

To dravým rybám jsme se smáli,
v chvílích kdy byl hrubý led,
teď abychom jsme se jenom báli,
že lásky konec zničí svět..