Vábivá jemnost
Vábivá jemnost
otevírá se v temnotě
uzavírá se prázdnota
naše síla je v jednotě
odvrhuju své duše špínu
zjevuju se ti v mé čistotě
tiše kradu všemocnou sílu
unikám prázdnotě
má bezduchá naděje
která se nikdy nevzdala
dlouho byla v bahně
teď opět povstala
a to
jen
proto
že
ty.....
....k mému srdci přistupuješ
s jemností vábivou
mou duši si podrobuješ
s krutostí nesmělou
Copyright © 2008,Caracol
Komentáře (9)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskDekuji Ti za mily komentar, je krasne ze jsi prisel.
10.08.2008 19:49:00 | carodejka
Láska je jako poupe, rozvíjí se a zase uvada , ať ta Tvoje nikdy neuvadne.
10.08.2008 19:45:00 | carodejka
Símísku, je to tak, opět začínám věřit, je to sice maličko komplikované, ale doufám...
09.08.2008 22:15:00 | Caracol
Naděje umírá poslední. Moc krásné.
09.08.2008 11:34:00 | JaniHani
Jen jsem chtěla napsat, že člověk musí mít naději, bez naděje by ztratil život smysl.Jsou sice chvíle, kdy ztrácí víru, ale díky bohu, jen na okamžiky a pak se opět víra vrátí. A tak mohu říci"Dokud dýchám, věřím"
Jsen rádá, že i ty jsi našla svou víru, Caracol.
09.08.2008 11:11:00 | SZN
Pamatuji si, jak jsi mi psala, že pomalu přestáváš v naději věřit. Snad se to -podle Tvých básní- mění.
08.08.2008 14:33:00 | Simísek
Ano, prostá, něžná a čistá...
08.08.2008 09:42:00 | SZN
Poslední sloka je skvělá! ST!
08.08.2008 09:38:00 | NikitaNikaT.
...v celku působí dobře předposlední odstavec,fakt :-)
08.08.2008 04:30:00 | WAYWARD