Poupě

Jak poupě náhle rozkvetlé,
když smočeno je kapkou rosy,
tak jevíš se mi ve světle,
v tom co se právě nosí.

Tančíš jako víla,
po květech sedmikrás
a sama jsi tak milá,
máš spoustu vlastních krás,

ať jiní tvrdí si co chtějí,
já pomluvám jejich nevěřím,
mé vlastní smysly se teď chvějí,
tuna je pro mne pápěřím.

A laskavé je srdce tvé,
já neznám tě však zdá se,
že ses mi jako Ninive,
zjevila v plné kráse.