Poupě ranní

Okna se zamlžila,
lze na ně verše psát,
tak než se rozplynou,
zkusím je malovat.

Zavírám Tvoje oči,
klepu se starostí,
až mé rty Tvoje smočí,
staneš se sladkostí.
Jen tiše přičichnout si,
jak voníš lásko má,
jak v sobě vášeň rdousíš,
jsi celá nachová.
Jen letmým dotykem,
jen letmým políbením,
stáváš se poupětem,
které jen pro mě voní.
Jsi mojí květinou,
jsi moje poupě ranní,
nechci už za jinou,
jen Ty mě neporaníš.