O víle

Čekala na lásku, oddaně, v koutku,
s vlasama z provázků, v zajetí smutku.
Se srdcem na dlani, rozbitým na střípky,
na řasách svítání, věřící na skřítky.
Za rosy zbírala z pavučin korále,
čekala na lásku, čekala na krále.
Na pase řetízek z bílého heřmánku,
šaty má z lupenů, rty v barvě červánků.
Kráčela nejistě po schodech z duhy,
na rukou okovy z růžové stuhy.
Za ouška vetkla jsi voňavku z listí,
skřivánek krmil jí krásou svých písní.
Našlo jí sluníčko, vzalo jí do dlaní,
do srdce zaselo semínko svítání.
Vydechla z hluboka, zmučená žalem,
našla svůj tajný sen, potkala krále.
Zahřál jí v objetí, pohladil vlásky,
políbil za ouško, vyhladil vrásky.
Zažila svítání, poznala lásku,
naivně vložila svůj život v sázku.
Umřela k večeru, oddaně, tiše,
slunce jí na nebe teď verše píše...