Vánek laská mi čelo a ramena,
do trávy usedám sluncem zmámená
a nastavuji mu svoji tvář
Potichu otvírám starý snář,
hledám v něm znamení anebo odpověď
Sen, který zdá se mi právě teď
nikdo už z hlavy mi nevyžene
Nahlas teď tluče srdce zasažené
něhou a sladkými slovíčky
Sen usadil se mi pod víčky,
tam zůstává už napořád
Budeš snít se mnou?
Možná, snad ...
ST! za obsah, velmi povedené, poutavé ... líbí se mi to. Pěkný závěr.
24.08.2008 17:10:00 | NikitaNikaT.