.
.
.
Bavlnko moje
obejmi mě svým
srdcem hliněným
tak trochu praštěným
koktá mi duše
zní to dost suše
zvu tě do buše
na moruše
sním?
Jestli se probudím
smím?
Střep tvého džbánku
slzy na kahánku
řikám ti říkanku
budeme na zámku
jen spolu žít
a taky chtít
zase sebe mít
trochu se opít
ze džbánku.
.
.
.
Slovíčka, co poskakují po řádcích se stejnou lehkostí jako noty od W. A. Mozarta a stejne tak mají co říct!
28.08.2008 23:07:00 | Anita Buchtová