Hrníček s prasklým ouškem

Můj hrníček s malovaným srdcem ucho prasklé má
stejně jako můj vztah, ta láska mizerná.
Zlobím se často, hněv před tolerancí nezkrotím,
jsem jako láva sopky, neovládnu se a vysoptím.

Když popel lehne a cesta zůstane sprášená,
ptám se občas sebe, co náš vztah pro mě znamená.
Lituji pozdě a všechno má příchuť zhořklé pěny,
marně volám to svoje druhé srdce, které zůstává bez ozvěny.

Těžko pak věřit slovům,
že i přes hněv tam v hloubi mé duše svíce lásky plane,
až jednou urazím ucho svého hrníčku,
tak moje láska druhou šanci nedostane.